|
Velikonoční svatý týden
Přiznávám bez mučení (či vyšupání velikonoční pomlázkou), že Velikonoce nikdy nebyly mým oblíbeným svátkem. Spíš jsem je měla spojené s dlouho plánovaným výpraskem, rozjařenými koledníky, kteří vám mnohdy přišli „popřát zdraví“ s láhví rumu v ruce, a nucenou vaječnou dietou po několik následujících dnů 😄 Samozřejmě - trochu přeháním. Ale nic to nemění na tom, že Velikonoce prostě nemám ráda. Tedy ráda jsem neměla... Platilo to totiž do té doby, než jsem je poprvé prožila v Andalusii na jihu Španělska. Semana Santa (Svatý týden) je pro mě dnes jednou z nejpůsobivějších událostí celého roku.
Tiché pondělí
Zatímco se v Česku Velikonoce nejvíc slaví na Velikonoční pondělí, na jihu Španělska už je v tu dobu po všem. Semana Santa totiž vrcholí Velkým pátkem a Bílou sobotou, Neděle Zmrtvýchvstání je slavnostní tečkou. A v pondělí už je ticho a probíhá úklid po velkolepých oslavách. Dokonce je to běžný pracovní den. Celý týden předtím se ale téměř ve všech městech a městečkách den co den odehrávají velkolepá procesí za účasti mnoha lidí. I v Česku má Svatý týden své tradice a symboliku, ale slaví se spíš v komornějším duchu a méně okázale než v Andalusii. Tady je to opravdu neuvěřitelná podívaná! Pokud uvažujete o jarní dovolené v Andalusii, naplánujte si ji právě na Svatý týden. Málagu i její okolí v tomto období uvidíte naprosto jinak – tajemnou a slavnostní. Nemusíte být věřící, abyste cítili magickou sílu okamžiku, když městem prochází velkolepý průvod za zvuku rytmických bubnů a úderů zvonů.
Kdo průvody pořádá?
Průvody (procesión) se konají celý týden, od Květné neděle do Bílé soboty. Ve velkých městech jich bývá více než 40 (tedy několik denně), v malých městečkách bývá i jen jeden průvod za celý Svatý týden. Vždy je to ale úžasná podívaná, která se pečlivě připravuje celý rok. Každý průvod pořádá jedno z místních bratrstev (cofradías nebo hermandades). Nejsou to kostely ani farnosti, jak vás možná napadlo, ale občanská náboženská sdružení, která fungují samostatně, byť ve spolupráci s církví. Něco jako duchovní spolky obyvatel z konkrétní čtvrti nebo ulice. Každé bratrstvo má svou historii, vlastní barvy, znak i konkrétní trůn (trono), který během Svatého týdne vynese do ulic. Zázemí mívají v konkrétním kostele – a právě odtud průvod vyráží a sem se také vrací. V mnoha rodinách se členství v bratrstvu dědí po generace a účast v procesí je otázkou osobní hrdosti a pocty.
Trůny a jejich nosiči
Středobodem každého průvodu je trono – bohatě zdobený trůn znázorňující nějaký výjev z posledního týdne Kristova života. Trůny bývají obrovské a některé váží až několik tun. I proto mívají kostely v Andalusii nezvykle vysoký vstupní portál – aby mohla obrovská zdobená nosítka s velkými sochami Ježíše a Marie vůbec projít. A i tak se často trůn musí naklonit nebo snížit, což vyžaduje dokonalou sehranost všech nosičů. Někdy se cvičí týdny dopředu – bez soch, jen s konstrukcí a zátěží. To vše často večer, potají, aby se zachovalo kouzlo samotného svátku.
V průvodu trůn nesou na svých ramenech a šíji tzv. costaleros – desítky mužů ukrytých pod dřevěnou konstrukcí, přičemž na každého z nich připadá váha až 50 kg. Aby tuto velmi čestnou, ale náročnou úlohu zvládli, trénují společně po celý rok. Nejde ale jen o fyzickou sílu. Musí dosáhnout dokonalé vzájemné koordinace. Umíte si jistě představit, co by nastalo, pokud by byť jen jediný z nich klopýtl. I proto se při pomalé chůzi výrazně kývají ze strany na stranu (moje maminka jim proto říká "kývači"). Tento charakteristický pohyb není náhodný. Ve spojení s rytmickým zvukem bubnů udává vzájemně koordinované tempo kroků a kývavý pohyb trůnu zároveň vytváří dojem, že sochy na něm umístěné skutečně kráčejí. Tento efekt dodává procesí dynamiku a živost, což umocňuje celkový, až hypnotický dojem.
Tajemné kápě
Před trůnem kráčí nazarenos – postavy v dlouhých hábitech a špičatých kápích, často bosí a se svíčkou či kadidelnicí v ruce. Pokud se vám při pohledu na ně (viz foto v úvodu) v hlavě mihne nepříjemná asociace se členy Ku-klux-klanu, nejste sami. Napadne to téměř každého. Ale tady má tento oděv zcela jiný význam a tradici sahající až do středověku. Špičatá kápě, španělsky capirote, symbolizuje pokoru, pokání a anonymitu – nositel v ní zcela skryje svou tvář, protože při průvodu nejde o něj samotného, ale o duchovní symboliku celé události.
Někdy průvod doplňují i ženy v černých krajkových šatech s vysokými ozdobnými hřebeny ve vlasech. Jsou nádherné, důstojné a působí jako z jiného století. Každý průvod je jako divadelní představení pod širým nebem a každý je jiný. Jednotlivá bratrstva totiž mají jiné barvy a každé si přesně určuje, kolik lidí v průvodu půjde, v jakém pořadí a s jakými doplňky.
Tyto průvody sleduje ohromné množství lidí (často je problém najít vůbec místo), a to nejen místních, ale i turistů. Diváci tleskají, zpívají, rozhazují okvětní lístky, pláčou a volají „¡Guapa!“ na Pannu Marii, která jako zdrcená matka sleduje utrpení svého syna.
Ať už jste věřící, nebo ne, Semana Santa vás vtáhne. Vše dohromady vytváří neopakovatelnou a velmi silnou atmosféru. Tohle vážně musíte zažít! Navštivte Andalusii během té nejpoetičtější doby z celého roku 😍
|
