PŘEDKRM: Rillettes s cibulovou marmeládou

Znáte celosvětově oblíbenou francouzskou pochoutku rillettes (čtěte jako rijet)? Pokud jste se s ní zatím nesetkali, tak zpozorněte. Protože to je vážně úžasná dobrota, kterou musíte ochutnat! ❤️ Vychází z tradičních kuchařských postupů pro dosažení extra měkoučkého, šťavnatého masa (pomalé pečení a případně také konfitování) a jeho následného uchování v tuku pro delší trvanlivost a pozdější spotřebu. A protože těmto tučnějším masovým jídlům sluší něco kyselého (je to takové kouzlo, protože pak ještě lépe chutnají a také se lépe tráví), tak v receptu najdete i návod na cibulovou marmeládu s pomerančovou šťávou 👌 Věřte mi, že tuhle úžasnou kombinaci si zamilujete!  

Uznávám, že příprava poctivého rilletes není úplně rychlá. Tohle jídlo chce zkrátka čas. Ale! Můžete na to jít i jinak a připravit si menší množství rillettes ze zbytků po upečené kachně či huse. Jen si nezapomeňte dát stranou výpek s tukem. Do něj pak rozmíchejte na kousky nakrájené obrané zbylé maso a nechte v lednici ztuhnout. Nebude to pravé rillettes, ale pochutnáte si i tak ✌️ Nebo na předkrm podávejte jinou pochoutku - domácí paštiku s brusinkami. U mě na stránkách sice najdete jen variantu s kuřecími játry, ale tu velmi snadno upravíte do více "svatomartinské verze" s použitím kachních či husích jater.

POLÉVKA: Kaldoun

Možná je to další jídlo, které vám není úplně známé, nicméně v české kuchyni má dlouho své nezastupitelné místo. Tahle sytá, mírně krémová polévka se vařila už za dob Rakouska-Uherska. A to zejména v období posvícení, protože se v ní zužitkovaly všechny zbytky po přípravě pečené drůbeže, jako jsou kachny a husy nebo také králíci. Její název pochází z německého slova „Kaldaunen“ nebo „Kaldaun“, což označovalo drůbky a vnitřnosti používané k přípravě pokrmů. Ty jsou totiž (spolu s odřezky a skelety) základní surovinou téhle úžasné polévky. Jestli přemýšlíte, co (nejen) na svatého Martina uvařit, tak tohle je skvělá volba ❤️   

Pokud snad nejste úplně milovníky drůbků, mám tu pro vás jiný tip - krémovou kuřecí polévku s masovými knedlíčky. Právě Kaldounem jsem se při tvorbě receptu hodně inspirovala, takže jsou si velmi podobné, jen v ní nenajdete drůbeží vnitřnosti. Chuť je ale obdobně skvělá a obě polévky patří přesně k těm jídlům, kterých nemá smysl dělat jen malý kastrůlek. Budou vám totiž tak chutnat, že si je s radostí dáte k jídlu opakovaně 😋  

HLAVNÍ CHOD: Pomalu pečená kachna s perníkovým zelím

Už jsem to zmiňovala výše u receptu na rillettes, ale jestli nějaká úprava huse či kachně sluší a dělá z nich nebe v každém soustu, pak je to pomalé pečení. Když je pěkně uvelebíte v pekáči, hezky přikryjete a šoupnete do vyhřáté, ale ne horké trouby, odvděčí se vám tak neskutečně šťavnatým a měkoučkým masem, že se vám o tom ještě dlouho bude zdát. A když je navíc doplníte zelím vonícím po perníku, tak vám zaručuju, že ty sny budou pěkně barevné a voňavé 😍  

Kachnu moc často nepřipravuju. A husu už vůbec. Ale když už na ně dojde, tak je vždycky peču pěkně pomalu přes noc. Jinak už je prostě nedělám, protože tahle úprava je zkrátka nepřekonatelná. I proto je tenhle starý recept na kachnu hodně podobný. Najdete u něj ale tip na zeleninové "knedlíky" a dva druhy dušeného zelí. Tak případně nakoukněte, nebo zvolte "zelí" z kedlubny a řepy a vše doplňte nějakými zeleninovými plackami. Ať už třeba dýňovými, celerovými, batátovými nebo květákovými. A pokud vám po pečínce zbyde ještě nějaké maso, oberte ho z kostí, nakrájejte na kousky, smíchejte s výpekem a spolu s opečenou cibulí, kterou jste na závěr zakápli balzamikem, jím naplňte v celku upečené batáty. Protože sladkost batátů nebo třeba dýně si s výraznou chutí kachny a husy naprosto úžasně rozumí!👌

DEZERT: Ořechový koláč

Dopředu se přiznávám, že recept na svatomartinské rohlíčky nemám. A nejenže ho nemám, ale já je nikdy vlastně ani neochutnala! 😶 Ale protože mi na ně na Instagramu teď přišlo opakovaně několik dotazů, asi bych to měla někdy brzy napravit. Zatím si se mnou na závěr slavnostního menu vychutnejte tenhle slaďoučký ořechový koláč, který se přímo rozplývá v ústech 😋    

Pokud si chcete připravit něco více podobného cukroví, nešlápnete vedle s receptem na mandlové vanilkové rohlíčky, které ale upečete v podobě malých koláčků potřených oblíbenou ořechovou náplní. Klidně i tou z výše uvedeného receptu, nebo stačí umleté či nadrobno nasekané ořechy krátce povařit s troškou smetany, dosladit podle chuti a do vychladlé směsi vmíchat žloutek. 

Tak krásného svatého Martina a ať chutná! 😍

Svatého Martina "práskly" husy  

Určitě jste již slyšeli, že Martin přijíždí na bílém koni, a hody 11. listopadu patří v Česku k oblíbeným podzimním svátkům. Víte ale, kde se toto rčení a tradice vzaly? A kdo že je ten svatý Martin? Proč právě husa, svatomartinské rohlíčky a mladé víno? 🪿🥐🍷 

Legenda o svatém Martinovi

Martin se narodil kolem roku 316 na území dnešního Maďarska. Své jméno získal po bohu války Martovi, protože jeho otec, vysloužilý římský voják, si pro syna přál úspěšnou vojenskou dráhu. Proto byl Martin v 15 letech (i přes svůj nesouhlas - chtěl se totiž stát knězem) odveden do armády. Ačkoliv byl vojákem proti své vůli, vojenské povinnosti plnil spolehlivě a byl povýšen do hodnosti důstojníka v jezdecké gardě (proto bývá vyobrazován na koni). Nicméně byl jiný než ostatní vojáci. Podle legendy žil skromně, pokorně a se svým otrokem jednal jako s bratrem. Jeho chování dokazuje i čin, díky němuž se stal tak slavný. Legenda říká, že jednoho mrazivého večera u hradeb města Amiens ve Francii potkal při jízdě na koni polonahého žebráka, který se třásl zimou. Martin neváhal, vytasil meč a rozťal svůj vojenský plášť napůl, aby se o něj s chudákem podělil. Tu noc měl Martin ve snu vidění, ve kterém se mu zjevil Ježíš oděný do poloviny jeho pláště. Tento zážitek přivedl Martina k hluboké víře, nechal se pokřtít a stal se poustevníkem.

Husy "práskačky"

Martin žil velice skromně a věnoval se hlavně modlitbám a rozjímáním. Jeho posláním bylo šíření křesťanství a naopak potlačování pohanství. Často prý při svých kázáních konal zázraky, uzdravoval nemocné a dokonce křísil mrtvé. Za podobným účelem byl pozván i do francouzského města Tours, kde měl uzdravit nemocného. Byla to ale jen záminka. Po příjezdu mu bylo nabídnuta diecéze po právě zemřelém biskupovi. Skromný Martin se zdráhal tento post přijmout a tak se prý schoval mezi hejno hus. Ty ho ale svým kejháním prozradily. Proto musí dodnes pykat na pekáči. Jiná legenda zase tvrdí, že husy svým hlasitým křikem Martina rušily při jednom kázání, proto za trest skončily jako pečínka 🍗 

Proč právě 11. listopadu?

Martin zemřel 8.11. roku 397 na jedné ze svých misijních cest. Na jeho pohřeb, který se konal o 3 dny později (tedy 11.11.) v Tours, dorazily velké davy lidí. Martin, biskup chudoby a chudých, jak ho lidé nazývali, byl jedním z prvních nemučedníků, které katolická církev prohlásila za svaté. Na jeho počest svátek Martina připadá právě na 11. listopadu 📆

Svatomartinské zvyky

Dnes už není svátek svatého Martina zdaleka tak populární, jako byl kdysi a postupně se také vytratil jeho původní křesťanský význam. Že si toto datum spojujeme se rčením "Svatý Martin přijíždí na bílém koni" a také s bohatou hostinou v podobě pečené husy, ořechových rohlíčků a mladého vína, má totiž původ úplně někde jinde. Kryje se přesně s obdobím, kdy se objevuje první sníh (proto je kůň bílý) a v hospodářstvích končil zemědělský rok - pole byla sklizená, sýpky naplněné, husy pořádně vykrmené a v sudech dozrávalo víno z aktuální sklizně. Čeládce končila služba a děvečky a čeledíni dostávali mzdu za uplynulý rok. Proto všichni pořádně oslavovali, hojně se jedlo a pilo. Když byli oslavenci příliš rozjaření a hluční, říkalo se jim "martínkové". Pečená husa byla hlavním hodovním pokrmem a rozdělovala se přesně podle určeného pořadí - nižší sluha dostal křídlo (aby při práci létal), vyšší sluha stehno (aby mu to běhalo) a hospodář celý zbytek pečínky. Kromě husy se podávaly i tzv. svatomartinské rohlíky, podkovy či rohy. Těmi děvčata obdarovávala své milé, velké rohlíky plněné mákem nebo povidly zase dostávala čeleď odcházející ze služby. Ve vinařských oblastech bylo zvykem ochutnávat mladé víno, které zrálo jen pár týdnů. Podle tradice se svatomartinské víno smělo otevřít 11. listopadu přesně v 11 hodin. Během otevírání bylo proneseno požehnání pro další rok a také poděkování za úrodu, která umožnila výrobu tohoto mladého vína.

Oslavy ve světě

Oslavy svátku svatého Martina se od dob raného křesťanství v jednotlivých zemích zachovaly v rozdílných podobách. Někde je slaví podobně jako my husí pečínkou a mladým vínem, jinde hrají hlavní roli pečené kaštany nebo martinské pečivo a sladkosti. V některých zemí se pořádají průvody, v jejich čele jede muž na koni, představující svatého Martina, v jiných oblastech se zapalují martinské ohně, konají lampiónové průvody a děti chodí koledovat. Vždy je to ale o setkávání mezi přáteli a dobrém jídle.

Ať už svátek svatého Martina slavíte nebo ne, přeji vám, ať nadcházející dny prožijte dny v pohodě, v příjemné společnosti a u něčeho dobrého na zub ❤️

Archiv newsletterů!

Utekl vám nějaký dřívější e-mail s novinkami? Nakoukněte do archivu newsletterů. Najdete tam spoustu dobrot a vychytávek pro snazší a zdravější vaření.  
 

Napište mi, pošlete newsletter dál - vše povoleno!

Tohle není klasický newsletter, na který se nedá odpovědět. Klidně mi napište. Moc ráda si přečtu, co vám chutná a co ne. Zajímá mě váš názor. Šířit a přeposílat newsletter vřele povoleno. Budu za to naopak moc ráda 🙂