Co snídaly naše (pra)babičky    

Snídaně je nejdůležitější jídlo dne! Slyšeli jsme to tolikrát, že to zní až jako přírodní zákon. Ale co kdybych vám řekla, že je to z velké části jen marketingová fráze? A že naše prababičky by s tím nesouhlasily. Protože ony... nejčastěji nesnídaly vůbec! Pojďme se podívat, jak to se snídaní v historii doopravdy bylo. Připravte se na pár překvapení 🙂

Snídaně? Ta je jen pro pány

Představte si rok 1720, venkovskou usedlost někde v Čechách. Ráno, ještě za tmy, se vstává. Čeká pole, dobytek, dřevo. A jídlo? To bude... ale až v poledne. Snídaně totiž po dlouhá staletí nebyla samozřejmostí. Historici potvrzují, že se podávala hlavně u vyšších společenských vrstev a i u nich nebyla nijak opulentní. Pro běžný lid bylo hlavním (a velmi často i prvním) jídlem dne to polední. Syté, teplé a vydatné. Protože vás muselo udržet v pohybu až do večera. A když se přece jen ráno něco jedlo? Žádné müsli, žádný avokádový toast. Nejčastějším kandidátem byla... pivní polévka. Ano, čtete správně - polévka z piva 🍺 Pivo tehdy nebylo to, co si pod tím slovem představíte dnes. Bylo slabé, vařené z přebytků, a považovalo se spíš za tekutý chléb než za alkohol. Polévka z něj byla teplá, levná a sytá (často zahuštěná chlebem, občas žloutky nebo smetanou). Přesně to, co člověk před celodenní náročnou fyzickou prací potřeboval. Alternativou byly husté obilné kaše se sádlem. Prostě palivo, ne potěšení. Kdybyste tehdy někomu nabídli k snídani smoothie bowl s goji, nejspíš by se na vás podívali jako na člověka, co se praštil hráběmi 😂

Průmyslová revoluce + káva = jiná snídaně

Zlom přišel s průmyslovou revolucí. Lidé se stěhovali do měst a práce v továrnách vyžadovala úplně jiný režim. Původně tak typické pivní polévky začaly ustupovat, protože na ně během dne nebyl čas. Těžko si dáte polévku někde u stroje. Co se ale v té době stalo velmi oblíbeným, byla káva. Ale pozor, nepředstavujte si voňavý hrnek espressa! ☕Zrnková káva byla tehdy drahá jako luxusní šperk. Proto naši prapradědečkové vymysleli trik, cikorku a další kávovinové náhražky z kořene čekanky nebo obilí. Možná si tu vůni pamatujete od babičky. (Pokud ne, zkuste Meltu. Prodává se dodnes a lidi ji kupují. Dobrovolně 😄) K tomu se začal přikusovat chléb namáčený přímo do hrnku. Tím se snídaně definitivně změnila z "tekutého oběda" na jídlo, které se kombinuje s pečivem.

Snídaně s elegancí
Pokud bychom měli vybrat "zlatý věk" snídaní, byla by to doba První republiky. Tehdy se ve městech zrodila ta úžasná kavárenská kultura, kterou známe z černobílých filmů. Loupáky s máslem, bábovka, bílá káva a pro ty bohatší i šunka od kosti. Tehdy se snídaně stala rituálem. Rodina se sešla u prostřeného stolu, četly se noviny a nikam se nespěchalo. Nutno podotknout, že se to týkalo jen měšťanů a intelektuálů. Dělníci si dál namáčeli chleba do cikorky a na vesnici (pokud měli štěstí) přidali k chlebu vajíčko nebo kousek sýra. Žádný rituál, žádné noviny. Jen rychlé jídlo před těžkou prací. 

Snídaně v barvách šedi
Pak ale přišla éra socialismu. Všechno muselo být efektivní, rychlé a unifikované. Symbolem té doby se stal tukový rohlík, který spolu s "turkem" (tedy kávou s lógrem na dně) byl téměř povinnou výbavou každého rána. Pamatujete (nebo znáte z vyprávění) na ranní zastávky v mléčných lahůdkách? Právě tukový rohlík (ok, pokud jste byli rebel, tak houska 🥯) a k němu "na stojáka" vlašský salát nebo tavený sýr v trojúhelníku. Bylo to praktické, rychlé, levné, ale dnešním nutričním poradcům se z toho musí dělat mdlo (ale oni tehdy ještě neexistovali, takže všichni byli spokojení 😄). Prostě jedna velká sacharidová a tuková nálož bez vitamínů.

Co snídáme dnes?
A jíme ráno vůbec? Průzkumy říkají, že 15 % Čechů nesnídá. Ale co to vlastně znamená? Moje tradiční káva s mlékem - je to snídaně, nebo ne? Statistiky to přesně nedefinují, takže to číslo berte s rezervou. Co ale víme jistě, je, že 40 % Čechů snídá pečivo s uzeninou. Tedy nejčastěji rohlík se šunkou. Takže hodně podobně jako za "totáče", jen bez té fronty v mléčných lahůdkách. A asi i bez "turka" (víte, kterého myslím, že? 😄). Pokud vás zajímá, kolik času snídani věnujeme, tak tři čtvrtiny z nás to zvládnou za 5 až 15 minut. Rituál jako za první republiky to rozhodně není. Vajíčka (biologicky asi nejlepší ranní start, sytá, plná bílkovin) si dává jen 16 % Čechů. Tedy každý šestý. Velmi podobně se drží i jogurty. Nicméně rohlík je zkrátka vítěz 🥐

Snídaně je základ dne! Anebo ne?
V roce 1894 přišel americký doktor John Harvey Kellogg s cereáliemi (původně to měla být přísná dieta pro pacienty jeho sanatoria). Jeho bratr Will ale rychle pochopil, jaká se tu nabízí příležitost, a spustil jednu z největších reklamních kampaní 20. století. I vy jste její obětí. I já. Její heslo jsme slyšeli tolikrát, že se pro všechny postupně stalo tvrzením, které jsme přijímali jako nepopiratelnou pravdu. Pravdu, za kterou stojí odborné lékařské rady, podpořené výzkumem. "Snídaně je nejdůležitější jídlo dne". Tuhle větu si Kelloggsova společnost nechala dokonce patentovat jako reklamní slogan. Jenže věda za tím nestála. Stál za tím vyšší prodej cereálií. A fungovalo to tak dobře, že tu frázi mnozí z nás opakují dodnes. Skoro jako přírodní zákon ⚖️

Dnes už víme, že potřebu snídat má každý úplně jinak. A dokonce se to může měnit i během života. Někomu tělo bez snídaně funguje skvěle, jinému ne. Ani jeden tábor není "špatně". Důležitější než to, JESTLI snídáte, je CO snídáte. Tak až příště budete stát ráno před lednicí a přemýšlet, co si dát, vzpomeňte si na prababičky a sáhněte po tom, co vás dobře nastartuje do VAŠEHO dne. Nenechte se "opít" rohlíkem nebo nějakými slogany. Ať chutná a pěkný den 💓